Přehled nejlepších rumů,

Většina lidí je zvyklá si myslet, že rum je pirátský nápoj. To je inspirováno řadou knih o pirátech, v jejichž stopách se vznáší „Ostrov pokladů“ od Roberta Louise Stevensona. Mnoho výrobců přirozeně využívá pirátské téma.

Ano, Karibik v 50. a 30. letech 18. století se skutečně hemžil piráty. Boj o vliv v Karibiku tehdy vedly Španělsko, Anglie a Francie (i to si pamatujte, to je také důležité a vrátíme se k tomu níže). Španělsko mělo obrovskou výkonnou flotilu. Britové a Francouzi byli v tomto ohledu daleko pozadu. Aby to kompenzovali, aktivně distribuovali takzvané dopisy značky, které odstartovaly vznik masového pirátství v Karibiku.

Přesně ve stejnou dobu se na ostrovech v Karibiku aktivně rozvíjí zemědělství. Jeho hlavní plodinou je cukrová třtina. Na jeho plantážích pracují afričtí otroci. Vzniklý cukr se vozí do USA a Evropy. Existují však problémy: cukr velmi dobře absorbuje vlhkost a ztráty během přepravy jsou velmi vysoké. Jednoho dne, aby vyrovnal ztráty, někdo přijde se skvělým nápadem dovézt vedlejší produkt výroby cukru – likér.

Po nějaké době se vytvoří tzv. „rumový trojúhelník“. Ve zjednodušené podobě to fungovalo takto:

Otroci byli přivezeni z Afriky do Nového světa. Z Nového světa, kde otroci pěstovali cukrovou třtinu, se do Evropy dostává rum vyrobený z cukrové třtiny. Z Evropy do Afriky proudí peníze z prodeje rumu, které se používají na nákup nových otroků pro práci na plantážích v Novém světě. Zisk! Průměrná délka života otroka na plantáži byla jeden měsíc. Během této doby "porazil" svou hodnotu 4-5krát.

Může to znít nečekaně, ale až do 18. století byly anglické kolonie v Severní Americe světovou špičkou ve výrobě rumu. První oficiálně registrovaná palírna rumu byla otevřena v roce 1664 na Staten Island (nyní na území města New York). O několik let později byla otevřena druhá továrna poblíž Bostonu.

Jedním z hlavních konzumentů rumu bylo rozlehlé britské námořnictvo, kde byl nápoj součástí každodenní stravy námořníků po tři staletí. Sladká voda rychle hnila, bylo třeba ji něčím dezinfikovat. Francouzská brandy byla příliš drahá a rum příliš levný. A jestliže v roce 1970, kdy byl rum odstraněn z jídelníčku anglických námořníků, byla jeho denní norma 1/8 pinty (asi 70 mililitrů), pak v roce 1655, kdy byl rum zaveden do stravy, byla tato norma 16krát vyšší - více než litr rumu denně! A morálku měl před bitvou zvednout i mimořádný výdej rumu.

Není známo, jak moc a čím to pozvednout jeho morálku admirál Edward Vernon v roce 1740 vypil, ale rozhodl se vyhlásit boj proti bující opilosti námořníků a čistý rum nahradil směsí vody, rumu a citronové šťávy. Snížil se počet případů opilosti, ale i kurdějí a nový nápoj byl po admirálovi pojmenován, i když velmi svérázným způsobem: Vernon nosil plášť, kterému se anglicky říká „grogram“, za což jako první, a pak jeho nápoj dostal přezdívku „grog“ .

Dalším admirálem, jehož jméno je spojeno s rumem, je slavný Horatio Nelson. Rum je někdy označován jako „Nelsonova krev“. Údajně po smrti v bitvě u Trafalgaru bylo tělo admirála přineseno domů v sudu rumu. Skutečně v něm byl jak sud, tak admirálovo tělo, ale „koupalo se“ nikoli v rumu, ale v brandy.